| Hosting | sms brána | Práce | Brigády | Pneumatiky |

Jak? Často kladená otázka ... Tentokrát však z jiného soudku - Vztahy muže a ženy.

LABYRINT ŽENSKO-MUŽSKÝCH SVĚTŮ


To nebo ono? nebo vše? Konzum?

Jedna moje známá hledala dlouho životního partnera.

Poté, co se jí připletl do cesty zajímavý muž, se kterým začala žít, postupně zjišťuje, že onen vyvolený nenaplňuje její představu o mužích, respektive o tom, jací by měli muži být. V zaměstnání, pracuje jako učitel, prý není dostatečně autoritativní a ani doma si neumí zjednat pořádek. O všem rozhoduje sama; musí mu říkat, co a kdy má udělat; prý je to takový hodný chlapec, který splní vše, co jí na očích vidí. Na opravu topení však raději zavolá opraváře, protože ten se v tom, na rozdíl od jejího partnera, vyzná…

Co se to v dnešní společnosti děje? Proč se ženám jeví dnešní muži změkčilí, zbabělí, bojácní, nezodpovědní, ufňukaní a nedostatečně soutěživí? Může za to všudy přítomný estrogen ve vodě, kvůli němuž se někteří rybí samci mění v samice a totéž se objevuje u ledních medvědů a dalších živočišných druhů (a to bohužel včetně lidí)? Nebo to způsobuje společnost, která tradiční sílu a ochranářskou funkci muže nahrazuje institucemi jako je například policie, profesionální armáda? Proč ženy tak snadno opouštějí tradiční ženskou roli matky vychovatelky? Je to dáno existencí institucí jakými jsou školská a zdravotnická zařízení, nebo zvyšujícími se možnostmi žen v oblasti seberealizace a kariéry?

Měly by nás tyto otázky znepokojovat? Domnívám se, že ano, neboť pojetí ženské a mužské role ve společnosti se promítá do osobních a intimních oblastí každého z nás.

Nabízím Vám nyní hypotézu, nad kterou se budu v této eseji dále zamýšlet.

Ženy i muži uvízli ve společenské smyčce.

Dnešní žena chodí do práce jako muž; může řídit autobus i velkou firmu, vedle mužů pracuje v továrně a cvičí bojová umění…Ta samá žena si často stěžuje, že nemůže najít „pravého“ muže. Lamentuje nad muži, kteří nedospěli, nedokáží nést zodpovědnost za sebe, ani za druhé. Stejně tak má ale problém s muži „drsňáky“, kteří nikdy nedbají jejích potřeb.

Vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy jsou formovány kulturou a společností. Z pohledu společenského jsou dnes ženy soběstačné, odvážné a vůbec samostatné (což se od nich i očekává). Domnívám se, že to samo o sobě způsobuje extrémní stres pro onu "super ženu" a "super mámu" zároveň. Společenské normy od ní očekávají, že bude mít úspěšnou kariéru, bude se starat o chod celé domácnosti, vychová perfektní děti a zároveň bude atraktivní na každém kroku a plná energie; a to i za situace, že zůstane s dětmi na všechno sama. To vše zároveň vyžaduje, aby ženy byly inteligentní, motivované, silné a měly vše pod kontrolou. Paradoxně muži ve vztazích stále očekávají od žen, aby bylo uvařeno a uklizeno, aby je žena nezatěžovala starostmi, byla sexuálně stále k dispozici a poskytovala jim stálý obdiv. To jsou poněkud přehnané a zmatené nároky na roli současné ženy, nemyslíte?

Zdá se mi, že z hlediska nároků na muže si společnost nevede o mnoho lépe. Z pohledu sociálního je od muže očekáváno, že bude ochotným, vzorným a svolným partnerem pro svoji ženu. Bude dostatečně vnímavý, aby poznal, co ona potřebuje, dokáže vyjádřit lásku celým svým životem, oplývá duševním porozuměním; najde si čas a chuť posedět a popovídat si se ženou. Jenže stejně tak je od muže vyžadováno, aby si zachoval svoji mužnost. To by ale musel být tvrdý, nekompromisní a ambiciózní.

V čem tedy podle mne spočívá ona společenská smyčka?



Domnívám se, že jádro problému je v přehnaných a v mnohém protichůdných požadavcích na naplnění role „dobré“ ženy a „dobrého“ muže. Přičemž „dobré“ znamená zvládnout nejlépe vše najednou z výše uvedeného seznamu.V těchto zmatených požadavcích je těžké se vůbec zorientovat, natož obstát.

Jaké mohou být a ukazuje se, že i jsou důsledky, výše nastíněného „zmatení rolí“? Lidé ztrácejí svou „ženskou“, či „mužskou“ identitu. Nevědí, kdo jsou, kým mají být a jakého partnera si najít. Navazují křehké a nestabilní vztahy. Rozpadá se tradiční hodnota rodiny. Založení rodiny je odkládáno do pozdějšího věku (nejdříve vzdělání, poté kariéra, užít si života). Přibývá tzv. single. Jednotlivci, ženy i muži, jsou samostatnější, v jejich nitru však sílí pocit samoty.

Jistě mi dáte za pravdu, že výše nastíněné důsledky, a mnohé další, které vás napadnou, vypovídají o krizi ženské a mužské role, se kterou je třeba něco dělat.

Role je činnostní stránkou statusu (pozice, kterou člověk zastává v sociálním systému). Je to stabilizovaný vzorec chování/očekávané chování. Dívka a chlapec se učí ženským/mužským rolím primárně v rodině. Výše zmiňovaná společenská smyčka (přehnané nároky na ženskou a mužskou roli) vyústila v krizi rolí.

Pomůže nám snížení nároků a vyjednávání?

Východiskem z krize by mohlo být snížení nároků na opačné pohlaví a individuální budování vztahů, respektive rodiny, v nichž partneři o vedení/činnosti související se vztahem vyjednávají a posléze se dělí. Hledají ve vztahu úkoly, v nichž plně uplatní své silné oblasti. Například žena má pod kontrolou rodinné finance a muž volný čas dětí; nebo naopak, nebo třeba úplně jinak.

I cesta může být cíl.

Je třeba si uvědomit, že k tomu, abychom našli správnou cestu v labyrintu žensko-mužských světů, je třeba neustále poznávat a rozvíjet sebe sama i naše potomky.


Autor: Miluše Charvátová



Staňte se i Vy autory. Poraďte ověřené informace - jak na to!

Jak? Rady odborníků z různých oblastí života.