
| Hosting | sms brána | Práce | Brigády | Pneumatiky |
Jak? Často kladená otázka „Jak si s něčím poradit? Jak něco udělat? Jak se rozhodnout? Co vlastně koupit?
Za co zaplatit?“ Když dané věci nerozumím nebo se mi různí prodejci a odborníci snaží něco namluvit, doporučit svůj výrobek a pohanět konkurenční. Jak? Pokusíme se odpovědět.
Po zrušení praporkového zákona v Anglii nastal v této zemi velký rozvoj motorismu. Mnoho firem, které vyráběly velocipedy, se vrhlo na výrobu motocyklů. Do Anglie se k motocyklům vrátíme později.
Jak již padla zmínka, Francie měla doslova monopol na výrobu velocipédů. Ale o motocykly zájem neměla. Ke konci 19. století se ve Francii vyráběly nejvíce tříkolky a z výrobců byl nejznámější Leon Bollée. Jeho trojkolka měla třípřevodovou skříň, hmotnost 325 kg a výkon 3 HP, motor po straně zadního kola. O tyto stroje byl velký zájem v zahraničí. V Anglii byl zástupcem trojkolek De Dion-Boutom firma Douncan, Superbie a Com. a patentový finančník Lawson od L. Bolléea koupil licenci za tehdy fantastickou cenu – 500 tisíc franků.
Jedním z prvních motocyklů ve Francii byla dvojkolka, kterou zkontruoval Millet. Raritou byl motor. Hvězdicový, pětiválec, umístěný ve středu hlavního kola. S takovým řešením se setkáváme mnohem později, u leteckých motorů. Tuto dvojkolku od roku 1894 vyráběla firma A. Darracq. Nejen motor, ale i stroj byl kuriózní. Měl výkon 0,7 HP. Motor byl čtyřtaktní, o hmotnosti 60 kg (některé prameny uvádějí 80 kg).
Kola měla průměr 80 cm. Motocykl dociloval rychlosti 45-55 km/hod. Zapalování měl galvanickým článkem s cívkou. Rám měl speciální snížený, jako u dámského velocipédu, ale se speciálním upevněním předního kola.
Na tomto motocyklu byla použita řada technických detailů, poprvé uplatněných na tomto stroji. Např. otočná rukojeť, kterou si o osm let později přivlastnili Američané. Konstrukce však byla na tu dobu drahá a komplikovaná, takže výrobci s tímto motocyklem nenadělali mnoho štěstí.
Za rok toho zanechali. Ale jak se ukázalo později, konstruktér Millet měl pravdu. Používání víceválcového motoru se později vrátilo, protože chod takového motoru je pružnější. Ale výroba je dražší a cena byla v té době hlavním měřítkem, které u odběratelů rozhodovalo.
O další úspěch v Německu se postaral neúnavný Hildebrand. Úspěch byl zaručen již proto, že motocykl měl pneumatiky. Stroj měl tišší jízdu a lehčí dimenzování součástí. V roce 1893 Hildebrand a jeho společník Wolfmüller postavili další motocykl s čtyřtaktním motorem. Práci na něm definitivně ukončili v roce 1894 a motocykl uvedli na trh.

Motocykl měl dva výbušné horizontální válce o zdvihu 100 mm a vrtání 90 mm. Stěny válců byly velmi tenké. Setrvačník chyběl, ale nahrazovalo ho přímo zadní kolo, jehož osa měla po každé straně malou kliku o poloměru 50 mm a na osu působilo táhlo válce.
Zapalování obstarávala žhavící lampa, chráněná plechovým krytem. Jejím plamenem byly rozžhavovány dvě porcelánové „svíčky“, v kterých byl zasazen niklový drát.
Než se motor uvedl do chodu, trvalo to cca šest minut. Pokud ovšem otřesy stroje nezhasly plamen lampy. Stroj měl i automatické mazání, které obstarával samočinný olejovač. V zadním blatníku byl chladič vody a její zásobník, na který foukal vzduch od zadního kola a tím vodu chladil (?). Do měděné nádržky na benzín se vešlo 6,5 litru.
Nejvtipnější součástí byl rám a je zajímavé, že mnoho pozdějších konstruktérů se k jeho konstrukci vrátilo. Rám byl vyroben ze čtyř trubek, které byly vzájemně spojen příčkami. V prostoru tohoto rámu nosníkové konstrukce byly uloženy všechny součástky motoru, které byly ideálně chráněny.
Výkon motoru byl 2,5 HP, rychlost 30-50 km/hod. Na tento stroj konstruoval pneumatiky Veith. Byl to výborný stroj, ale příšel na svět předčasně. Následovníci jeho výborné myšlenky nepřejali, ale vrátili se k velocipedovému rámu. Např. u stroje Herkules. Zájem byl velký, v továrně pracovalo 1 200 lidé, a přesto se nestačila krýt poptávka. Motocykl Hildebranda a Wolfmüllera se předváděl a prodával v Anglii, kde ho demonstrovala firma Duncan Super and Co., jako francouzský výrobek a někdy byl tento stroj uváděn jako anglický výrobek. Ve Francii tento motocykl vyráběl v licenci H. O. Duncan po jménem Pétrolette.
Ale žádní výrobci přes velký zájem nedosáhli očekávaného obchodního úspěchu a proto oba němečtí konstruktéři roku 1898 výrobu těchto strojů zastavili.
A jen pro zajímavost: První motocyklista v Čechách byl pravděpodobně baron Artur Kraus z Pardubic, který si koupil Hildebrandův motocykl.
Jak? Často kladená otázka „Jak si s něčím poradit? Jak něco udělat? Jak se rozhodnout? Co vlastně koupit?
Za co zaplatit?“ Když dané věci nerozumím nebo se mi různí prodejci a odborníci snaží něco namluvit, doporučit svůj výrobek a pohanět konkurenční. Jak? Pokusíme se odpovědět.
Jak vybrat pneumatiky?
TÝM ODBORNÍKŮ RADÍ (tentokrát netradičně)
První motocyklové pneumatiky.


Za rok toho zanechali. Ale jak se ukázalo později, konstruktér Millet měl pravdu. Používání víceválcového motoru se později vrátilo, protože chod takového motoru je pružnější. Ale výroba je dražší a cena byla v té době hlavním měřítkem, které u odběratelů rozhodovalo.
O další úspěch v Německu se postaral neúnavný Hildebrand. Úspěch byl zaručen již proto, že motocykl měl pneumatiky. Stroj měl tišší jízdu a lehčí dimenzování součástí. V roce 1893 Hildebrand a jeho společník Wolfmüller postavili další motocykl s čtyřtaktním motorem. Práci na něm definitivně ukončili v roce 1894 a motocykl uvedli na trh.
Byli asi první, kteří užili pro motocykl pneumatik.
Právě jim náleží ještě jedna priorita.Vymysleli si název „motorrad“
, který si také nechali chránit. Konstrukce tohoto stroje je velmi zajímavá, takže se u něho na chvíli zastavíme.
Motocykl měl dva výbušné horizontální válce o zdvihu 100 mm a vrtání 90 mm. Stěny válců byly velmi tenké. Setrvačník chyběl, ale nahrazovalo ho přímo zadní kolo, jehož osa měla po každé straně malou kliku o poloměru 50 mm a na osu působilo táhlo válce.
Zapalování obstarávala žhavící lampa, chráněná plechovým krytem. Jejím plamenem byly rozžhavovány dvě porcelánové „svíčky“, v kterých byl zasazen niklový drát.
Než se motor uvedl do chodu, trvalo to cca šest minut. Pokud ovšem otřesy stroje nezhasly plamen lampy. Stroj měl i automatické mazání, které obstarával samočinný olejovač. V zadním blatníku byl chladič vody a její zásobník, na který foukal vzduch od zadního kola a tím vodu chladil (?). Do měděné nádržky na benzín se vešlo 6,5 litru.
Nejvtipnější součástí byl rám a je zajímavé, že mnoho pozdějších konstruktérů se k jeho konstrukci vrátilo. Rám byl vyroben ze čtyř trubek, které byly vzájemně spojen příčkami. V prostoru tohoto rámu nosníkové konstrukce byly uloženy všechny součástky motoru, které byly ideálně chráněny.
Výkon motoru byl 2,5 HP, rychlost 30-50 km/hod. Na tento stroj konstruoval pneumatiky Veith. Byl to výborný stroj, ale příšel na svět předčasně. Následovníci jeho výborné myšlenky nepřejali, ale vrátili se k velocipedovému rámu. Např. u stroje Herkules. Zájem byl velký, v továrně pracovalo 1 200 lidé, a přesto se nestačila krýt poptávka. Motocykl Hildebranda a Wolfmüllera se předváděl a prodával v Anglii, kde ho demonstrovala firma Duncan Super and Co., jako francouzský výrobek a někdy byl tento stroj uváděn jako anglický výrobek. Ve Francii tento motocykl vyráběl v licenci H. O. Duncan po jménem Pétrolette.
Ale žádní výrobci přes velký zájem nedosáhli očekávaného obchodního úspěchu a proto oba němečtí konstruktéři roku 1898 výrobu těchto strojů zastavili.
A jen pro zajímavost: První motocyklista v Čechách byl pravděpodobně baron Artur Kraus z Pardubic, který si koupil Hildebrandův motocykl.
Nacházíte se v rubrice AUTO MOTO.
Doporučené odkazy
- Povinné ručení porovnání pojišťoven
- Z historie pneumatik
- Test pneumatik Německo (WV,Škoda)
- Kdy přezout?
- Doporučení výrobců
- Pneumatiky Barum
- Pneumatiky Continental
- Pneumatiky Michelin
- Test pneumatik
- Test letních pneumatik (ADAC)
- Pneumatiky Goodyear
- Pneumatiky Pirelli
- Pneumatiky Bridgestone
- Jak vybrat vhodný olej
- Carsharing v EU (Autonapůl Brno)
- LiOn baterie LiOn LiNiCoMn LiFePO4 LiMnO2